Křivoklát Křivoklát Křivoklát

© JR

Historie hradu Křivoklát

Již v nejstarších dobách jezdívali čeští panovníci do zdejších lesů na lovy. K tomuto účelu vznikl na místě dnešního Zbečna dvůr a ves - lovčí dům, dočasné sídlo panovníkovo za lovů a stavby pro jeho družinu. Poloha "Zbečenského dvora" a jeho bezpečnost brzy přestala vyhovovat a proto bylo zřízeno druhé sídlo, dřevěný "Hrádek", v místě dnešního hradu Křivoklát, na vyvýšeném místě hřebene mezi řekou Berounkou a Rakovnickým potokem.

Mezi roky 1109-1125 vybudoval kníže Vladislav na nejzápadnějším výběžku hřebene kamenný hrad, na kterém se pozvolna začala soustřeďovat správa dalekého kraje. Jako vítěz bojů mezi Přemyslovci věděl dobře jaký význam má pevný kamenný hrad. Často jezdíval na lov do "hrádeckých lesů" a na Hrádku také věznil své protivníky.

Později ustoupilo bezpečnostní hledisko potřebě pobytu celého panovníkova dvora a možnosti přijímat návštěvy cizích poselstev a vladařů. U "starého Hrádku" byl vystavěn "nový Hrádek" - dnešní Křivoklát. V nejvyšší části tohoto trojbokého hradiště byl vystavěn královský palác, obklopen silnými hradbami, zpevněnými ještě mohutnou vysokou věží. Zbylé předhradí bylo opevněno slabšími hradbami posílených v rozích baštami Lidomorna a Huderka, kde byl později vězněn také alchymista Edvard Kelley.

Nový hrádek byl vystavěn postupně dle finančních možností panovníků. Zcela určitě již stál za vlády krále Václava I. (1230-1253), kdy byl rozšiřován a opravován podle způsobu hradů na západě. Královský palác byl vystavěn za Přemysla II. (1253-1278).

Na Hrádku byl vychován Václav IV. (1378-1419), který si hrad velice oblíbil, trávil zde mnoho času a hrad nechal celý opravit.

Po husitských bouřích a po požáru v roce 1422 zůstal hrad pustý. Ujal se ho Aleš ze Štenberka, kterému hrad upsal Zikmund. Hrad za své prostředky důkladně opevnil. Nejvíce změn a oprav bylo provedeno za krále Vladislava II. (1471-1516), který pobýval na hradě velmi často. Zmizelo mnoho ze staveb Přemysla Otakara II. a Václava IV., přestavěna byla i hradní kaple. Byly vystavěny nové mučírny.

Habsburkové po nástupu na český trůn neměli o Křivoklát valný zájem, hrad byl pronajímán a zastavován. Ne všichni nájemci a správci byli dobrými hospodáři. Některé části panství byly prodány, zastaveny nebo zašantročeny. Větší pozornost věnoval Křivoklátu až císař Rudolf II. (1576-1611). Křivoklátské panství rozšířil o Nezabudice, Krušovice a Lány. Poté opět sláva Křivoklátu zvolna pohasínala. Plná byla jen vězení a kdysi královské sídlo se stalo prostou věznicí.

Roku 1658 bylo křivoklátské panství prodáno hraběti Arnoštovi z Valdštejna za 400 tis.zl. s právem zpětné koupě. Za Valdštejnů byla zvelebena všechna hospodářská odvětví na panství - těžba dříví, hamry, výroba dřevěného uhlí, zpracování železné rudy a další. Vznikaly řemeslnické cechy a díky hospodářskému růstu došlo i k většímu zalidnění Křivoklátska.

Vnučce Arnošta z Valdštejna Marii Anně, která se provdala za knížete Josefa Viléma Fürstenberka, se podařilo vymoci v roce 1734 u císaře Karla VI. ustoupení od zákupní smlouvy za výkupné 200 tis.zl. Tím přestal být Křivoklát královským hradem. Přikoupila některé statky a značně tak zvětšila křivoklátské panství a tím i budoucí majetek Fürstenberků.

Za Fürstenberků Křivoklátsko dále rozkvétalo, byly zmodernizovány komunikace, postaveny nové moderní hutě v Nižboru, zvelebováno bylo lesní hospodářství, vystavěny nové obce, koněspřežná dráha, která byla později přeměněna na železnici. V důsledku hospodářského rozvoje pokračoval růst počtu obyvatel na panství. Zrušení roboty v roce 1848 zde nijak nedolehlo, protože praktiky roboty již na křivoklátském panství nebyly dávno používány. K částečnému hospodářskému úpadku Fürstenberků došlo až koncem 19.století, zejména po velké povodni v roce 1872, která zničila hutě v Nižboru a válcovny v Roztokách. Nerušeně dál prosperovaly dvory a lesní hospodářství. Podporou kraji byla stavba železnice Rakovník - Protivín. Po jejím dostavění pak rozvoj turistického ruchu, který byl podporován tehdejším vlasteneckým nadšením.

Jednou z nejtěžších ran pro hrad Křivoklát byl rozsáhlý požár r.1826, při kterém byl mimo jiné pobořen i celý severovýchodní trakt královniných komnat. Při tomto požáru také údajně shořela kolébka a šat krále Václava, které zde byly uchovány jako vzácná památka. Kníže Karel Egon se rozhodl opravit celý hrad. Po jeho smrti pak v opravách pokračovali jeho následníci, kteří vynaložili za tímto účelem značné finanční prostředky.

Křivoklátské panství zůstalo v majetku Fürstenberků až do převratu po první světové válce, kdy hrad Křivoklát s rozsáhlými lesy a některými dvory převzal pod svou správu československý stát.